Tak jak naší členové humanitární mise v Malawi slíbili, tak i plní a při první možné příležitosti internetového spojení nám zasílají první část jejich deníku….a už dnes se můžete těšit i na zítřejší pokračování….

Příjezd do Fanuelu je vždy neopakovatelný. Přes den jsme se dozvěděli, že na nás čekají dva tisíce lidí, včetně nejvyššího náčelníka oblasti, kterého označují jako Senior Chief Mkanda. Kvůli zpoždění letu z Frankfurtu a následně ještě většího u zavazadel, i kvůli nutnému nákupu dalších léků jsme museli zůstat v hlavním městě o něco déle a na prašnou cestu venkova jsme se dostali až za tmy. To už se dav logicky rozešel, protože nemají žádné umělé osvětlení. Už několik vesnic před Fanuelem se vedle našeho auta ozývalo: „Tak už přijeli …!“ Děti skandovaly a běžely vedle nás, ty z nejbližší vesnice dorazily až k nemocnici, která byla naší první zastávkou. V těchto oblastech, kde před námi v minulosti nebyl bílý člověk, se nám vždy dostává vřelého uvítání, které jsem mimo Malawi nezažil nikde jinde na světě. Skutečně je to podobné, jako kdyby přijely hvězdy z Hollywoodu, a možná i upřímnější, než když před pár týdny navštívila Malawi za hojné mediální pozornosti zpěvačka Madonna.
Nemocnice svítila do dálky, jaký to znak pokroku! Náš místní spolupracovník Aaron říkal, že ho to pořád fascinuje, že jsme tím přinesli na venkov civilizaci. Zavedení elektřiny sice stálo víc, než bych očekával, ale zase díky nám budou mít ostatní z Fanuelu k elektřině blíž a budou se k síti moci připojit levněji. Ne ani tak domácnosti, jako ti, co se snaží podnikat. V nemocnici jsme se přivítali s personálem, vyložili léky a vyrazili do místa našeho ubytování. Už na silnici nás čekal sbor vesnice Maluwa. Vítali nás, jak mají ve zvyku, tancem a nádherným zpěvem. Svítili jsme jim autem na cestu a jeli za nimi pomalým tempem až do vesnice. Dokonce nás následně ve vesnici před naším dočasným domovem čekaly i uvítací proslovy….

Po milém přivítání byl čas jít spát. Ráno nás totiž čekal první ordinační den a s ním i stovky pacientů…