Celý týden jsme mezi pacienty šířili informaci, že se v pátek bude konat tzv. malnutriční klinika a žádali je, aby to předali dál. Jiný způsob propagace zpráv tady neexistuje, vesnický rozhlas, tištěný plátek, rádio ani nic jiného. Speciální akce pro nejchudší rodiny, ve kterých jsou podvyživené děti, jsme organizovali už v minulých letech a vždy jsme měli pocit, že je to přesně ta cílová skupina, o kterou nám jde nejvíc. Vždy začínáme s rodinami s největším počtem dětí a postupujeme k nižším číslům s vědomím, že dítě za počet svých sourozenců nemůže. Zájemců bylo tolik, že se nám do vestibulu nevešli a museli jsme nechat vynést lavice před budovu nemocnice. Je suchá sezóna, takže déšť nehrozil, občas však foukal nepříjemný vítr, který zvedal oblaka prachu a samozřejmě svítilo ostré slunce. Všechno jsme naštěstí organizačně za pomoci místních spolupracovníků zvládli, nejchudší rodiny dostaly pro děti mléčné kaše (děkujeme Hippu za jejich darování), probiotika (poděkování společnosti Valosun) a multivitamíny (díky Walmarku) spolu s poučením, jak důležitá je správná výživa i jak se k ní v místních podmínkách dostat. V budoucnu budeme zvažovat i další formy pomoci jako deku a moskytiéru, protože podvyživené děti jsou velmi vnímavé k infekcím, případně sóju k výsadbě, slepici či kozu, aby měly v budoucnu ve stravě dostatek bílkovin, které jim v současné době chybí. Jedna z ambulancí ordinovala nepřetržitě od rána, pacienti totiž přicházeli nejen s podvýživou. Další část skupiny připravila z několika balení kaše přímo na místě, aby měly děti ihned tak potřebný přísun bílkovin, abychom trochu zahnali jejich hlad a taky ať mají rodiče představu, jak to má při správné přípravě chutnat. Další hodinu jsme děti s nejvíc potrhaným oblečením převlékali do darovaného, sice použitého, ale velmi zachovalého oblečení z České republiky, a také jsme jim věnovali hračky, náramky, řetízky, prstýnky atd… – místní děti jsou krásné a po takovéto úpravě vypadaly skutečně rozkošně. Abychom zabránili chaosu, oblékali jsme je přímo v ordinaci za zavřenými dveřmi, rodinu po rodině a jen s nejmenšími jsme vpouštěli dovnitř i rodiče. Mnoho dětí muselo překonat strach vstoupit do místnosti s cizinci bez maminky či tatínka, jen se sourozenci, když ale viděly jak vystrojení od nás vycházeli kamarádi, zvládly to nakonec všechny. Když už maminky začínaly posílat děti do řady podruhé, celý proces jsme ukončili a začali ordinoval i v druhé ambulanci, což trvalo jako vždy až do večerních hodin. V pátek jsme měli i dosud nejmladší pacienty, 5denní trojčátka se narodila tento týden, nemohli jsme se s nimi neodfotit.